Bylo mu dvacet let, fotografoval okupovanou Prahu a odmítl sovětskému vojákovi vydat fotoaparát. Renému Böllovi, synovi pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu Heinricha Bölla, mířil samopal přímo na hruď. Do vyhrocené situace na Staroměstském náměstí zasáhli Romové. Podle svědectví mladá Romka odklonila hlaveň zbraně a pomohla tak zabránit tragédii. Na příbeh upozornila Nadace Heinrich-Böll-Stiftung.
Heinrich Böll přijel do Prahy s manželkou Annemarie a dvacetiletým synem Reném 20. srpna 1968, tedy jen několik hodin před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Německý spisovatel chtěl osobně poznat reformní proces Pražského jara, do něhož vkládal velké naděje. Místo toho se rodina následující ráno probudila v okupované zemi.
René Böll se během následujících dnů vydával do pražských ulic. Jako student grafiky a malířství fotografoval tanky, vojáky i odpor obyvatel malým fotoaparátem Minox. Rodiče věděli, že je situace nebezpečná, přesto mu dovolili pohybovat se po městě. Právě fotoaparát ho ale málem stál život.
Samopal namířený na hruď
Dva dny po začátku okupace se René pohyboval nedaleko pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Při fotografování si ho všiml sovětský voják, přišel k němu a namířil mu samopal na hruď. Požadoval, aby mu René vydal fotoaparát.
Scénu sledovali také jeho rodiče. Heinrich Böll ji později popsal, ovšem svého syna v textu označil pouze jako mladého západního Němce. Spisovatel se obával, že voják může ve vypjaté situaci vystřelit, a Renému radil, aby fotoaparát odevzdal. René odmítl.
„Já bych ten foťák hned odevzdal, i kdyby byla šance, že vystřelí, 1 ku 100 000. On ale nechtěl,“ napsal později německý spisovatel Heinrich Böll.
Do konfliktu zasáhla mladá Romka
V té chvíli se do incidentu vložili lidé stojící poblíž. Mladá Romka popadla hlaveň samopalu, namířila ji do vzduchu a vojákovi od plic vynadala. Pomohli i další lidé, kteří se shromáždili kolem a začali s vojáky diskutovat.
„Shromáždilo se tam hodně lidí: Romové a Romky, jak se tehdy říkalo c*kánské rodiny, dnes se říká Sinti a Romové. Můj otec ještě psal „c*káni“, protože to tehdy bylo běžné označení, které nebylo hanlivé. Ti se k tomu přidali. Pak ode mě odtlačili samopal a dlouho diskutovali. Ruský voják pak nakonec také odešel – bez fotoaparátu,” vzpomíná na situaci René Böll v rozhovoru pro Heinrich-Böll-Stiftung.
Obě svědectví se shodují v podstatném: do nebezpečného střetu mezi mladým Němcem a ozbrojeným sovětským vojákem aktivně zasáhli Romové a pomohli zabránit jeho vyhrocení.
Jméno mladé Romky, která Renému Böllovi pomohla zachránit život, dostupné prameny neuvádějí.
Fotografie díky nim zůstaly zachovány
René Böll svůj fotoaparát nakonec neztratil. Snímky, které během okupace pořídil, se proto dochovaly. Vzpomínky na dramatické srpnové dny i fotografie z Prahy později zveřejnila Heinrich-Böll-Stiftung.
Böllovi zůstali v okupovaném Československu čtyři dny. Heinrich Böll poté o událostech v Praze psal v západoněmeckých médiích a násilné potlačení Pražského jara veřejně odsoudil. Jeho knihy se po srpnu 1968 v Československu dostaly do nemilosti a sám spisovatel se už do Prahy nevrátil.
Heinrich Böll (1917–1985) patřil k nejvýznamnějším německým spisovatelům poválečné generace. Ve svých románech a povídkách se vyrovnával se zkušeností druhé světové války, kritizoval militarismus i poměry v poválečném Německu a veřejně se zastával svobody slova a pronásledovaných autorů. V roce 1972 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho syn René Böll (1948) je výtvarník, malíř a grafik. Studoval malířství a grafiku v Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, působil také jako nakladatel a je jedním ze správců otcovy literární pozůstalosti a spoluzakladatelů Nadace Heinricha Bölla.
Článek byl v originále zveřejněn na zpravodajském serveru romea.cz, kde naleznete také jeho audio verzi.